08.06.2014 | Martin Voltr

Možnost trénovat maďarský tým? Vyznamenání a velká pocta, přiznává Miroslav Vybíral

Reprezentace Maďarska byla na mistrovství v České republice největším překvapením v tom negativním smyslu, jako jeden z adeptů na postup mezi elitu skončila v Divizi I až na šestém místě. Tým nastupuje na světových šampionátech IIHF pod vedením českého trenéra Miroslava Vybírala, který je shodou okolností právě v Pardubicích doma. Byť letos na úspěch nedosáhl, rozhodně ho může těšit vývoj inline hokeje v Maďarsku. Jaká bude jeho další cesta?

 
 
 

Před šampionátem jste vyhlašovali útok na postup mezi elitu. Je pro vás výsledek hodně velkým zklamáním?
Samozřejmě. Měli jsme sen, který pořád máme, chceme do nejlepší osmičky inlinového světa. To se nám letos nepovedlo. Máme obrovskou sílu, ale je málo, když to ukážeme jenom v jednom zápase turnaje. Je samozřejmě dobře, že jsme se dokázali udržet, ale tým si musí uvědomit, že musí pracovat po celou dobu turnaje. Ne jenom v posledním zápase, to je málo.

V čem byl tedy váš problém?
To je otázka. Máme nějakou taktiku, strategii… Je to taky o tom, prosadit se v začátku utkání. Když dá člověk první dva góly, hned se mu hraje líp, ale nám se to povedlo víceméně jen v jednom zápase. Hlavně se nám nedařilo být herně disciplinovaní. Nechci říct, že si hráči dělali, co chtěli, ale bylo jasně vidět, že někteří nehrají to, co mají. Hlavně jsem zklamaný ze starších hráčů, kteří mají na maďarské poměry hodně velkou praxi v inlinu a hrají třeba sedmé mistrovství světa. Oni musí hru řídit, a to se nestalo, což je pro mě obrovské zklamání. Doufám, že se z toho všichni poučí. Na příští mistrovství světa musíme ten tým vhodně doplnit a trochu i omladit, aby měla naše hra větší rychlost a mohli jsme hrát modernějším pojetím.

Jaký měl váš kádr skladbu oproti minulým rokům?
Měli jsme čtyři nové hráče. V první řadě to byl Balázs Ladányi, což je největší hvězda maďarského hokeje. Projevil se jako playmaker, i když rychlostně není tolik vybavený. V kabině a v přesilovkách byl vynikající a splnil očekávání. Pak jsme měli nového Zoltána Pála, který hrával šest let profesionální soutěži v inlinu v Americe, ten byl pro mě jedním z největších překvapení turnaje. Potom Artyom Vaszjunyin a Csaba Papp, ti měli neustále problémy s bruslením. Ale to je prostě tím, že letos hráli poprvé inline. Je potřeba, abychom mohli pracovat víc. Jsem rád, že v Budapešti konečně máme první inlinovou plochu a budeme moci dělat kempy. Je potřeba začít budovat vlastní soutěž a postavit týmy od malých, podobným systémem jako v Česku. Hrát turnaje a zlepšovat se. Je tam velký potenciál, ale je potřeba pořád pracovat.

Šance trénovat na mistrovství světa se nenaskýtá každý den

Když přejdeme k vám osobně, jak jste se vůbec propracoval k pozici trenéra maďarského týmu?
V roce 2011 jsem byl jeho team host a hlavní trenér měl přijet až v den turnaje. Měli tady soustředění a slovo dalo slovo. Ukázal jsem jim nějaké tréninky, líbilo se jim to, takže jsem jim poradil, jak to mají hrát. Měli jsme úspěch, na dalším mistrovství světa v Ingolstadtu jsem byl oficiální asistent trenéra a loni v Drážďanech už hlavní trenér. To zatím pokračuje a já doufám, že ta spolupráce neskončí. Výsledek jsme sice neudělali, ale je důležité, že jsme se zachránili. Máme zase rok, abychom se připravili na další mistrovství světa ve finském Tampere. Jak říkám, musíme tým přebudovat a omladit, i když se to některým hráčům asi líbit nebude. Ale už teď máme dva, tři vynikající hráče přislíbené a já doufám, že to ponese ovoce.

Rozumím, že jste týmu pomohl během minulého mistrovství v Pardubicích. Jak ale v člověku zkrátka uzraje přesvědčení, že se dá na dráhu trenéra Maďarů?
Byl tam zájem ze strany generálního manažera Gábora Pápa a je to o příležitosti. Pro mě je vyznamenání a velká pocta, když vám lidi, kteří jsou odjinud, dají takovou šanci. Jasně, někdo si řekne, Maďarsko… Ale já si toho strašně moc vážím a chci tu příležitost využít. Šance trénovat na mistrovství světa se nenaskýtá každý den, takže je to pro mě velké.

Vystačíte si ve vzájemné komunikaci s angličtinou?
Máme to trochu namixované. Druhý brankář András Sájevics umí slovensky, takže pokud je něco opravdu hodně takticky důležitého, vysvětluje to on a překládá do maďarštiny. Ale snažím se s nimi komunikovat anglicky. Samozřejmě znám pár maďarských slov, ale ta nejsou publikovatelná (směje se).

Letos se opět hrálo ve vašich" Pardubicích. Byl to pro vás speciální šampionát?
Je pěkné mít to, jak se říká, za rohem. Ale stejně jsem s klukama bydlel na hotelu, protože jsme tým a oni taky nebydlí doma. Divácky z toho mám jenom ty nejlepší pocity, protože za střídačkou je spousta známých, kteří fandí našemu týmu. Jejich podpora je cítit.

V přípravě jste absolvovali poměrně dost zápasů, že?
Měli jsme dva zápasy s Hradcem Králové, které jsme oba prohráli. Pak jsme třikrát po sobě hráli s českou reprezentací, jednou 2:8, jednou 0:6 a jednou jsme 5:4 vyhráli (vítězný gól padl v nácvikové power-play českého týmu, pozn. red.). V poslední přípravě jsme zase prohráli s Hradcem Králové 5:6. Byla to pro nás velmi dobrá příprava, ale bohužel myslím, že nám paradoxně uškodilo to vítězství nad Českem. Hráči si asi začali myslet, že jsou nejlepší na světě, a to zdaleka není pravda. Potom jsme tvrdě narazili a měli strašné problémy. I přesto, že jsme měli spoustu teambuildingových aktivit a snažili se to nastartovat. Je potřeba, aby si kluci uvědomili, že hrajou za národní tým a že to není jenom hobby sport. Teď už je ta špička vyrovnaná, ať už v A skupině, nebo B skupině. Každý umí bruslit, každý chce vyhrát a je potřeba to hrát na 110 procent a srdcem. Pokud nebudeme hrát jako tým, nemůžeme porazit nikoho.

Inline v Maďarsku začíná mít dobrou půdu pod nohama

Už jste zmínil nově položenou umělou plochu v Budapešti. Jaký tedy bude váš program přípravy v dalších letech, když už ji můžete využívat?
Chtěli bychom udělat větší základnu pro národní tým. Už jsme se bavili o tom, že bychom udělali 50 jmenný seznam mladých hráčů do 25 let, které bychom oslovili, aby začali hrát inline. S tím, že bychom o víkendech dělali kempy, kde by se připravovali. Máme silné finanční zajištění, takže materiálně to není vůbec žádný problém. Vybavení máme vyrovnané s Amerikou, Českem, Kanadou, Švédskem… Opravdu je to na úplně maximální úrovni a je jenom potřeba k tomu hráče dostat. Musíme také hovořit s trenéry, kteří mají nějakou negaci k inlinu a myslí si, že to není vhodný doplněk pro hokejisty. Teď už je trend, že by hráči během letní přípravy neměli trénovat jenom na suchu, ale měli by být dvakrát v týdnu na ledě. Pokud není finančně silný klub, který může mít led celoročně, dá se to nahradit inlinem. Nějaké dovednosti, odebírání kotouče… A pokud tam bude osvěta, o kterou se budeme snažit i přes hokejový svaz, tak se to otevře a lidi začnou inline hokej respektovat. Potom to samozřejmě bude mít i nějaké výsledky.

Váš inline je pod svazem ledního hokeje. Podporu tedy máte velkou?
Určitě, lidi o tom vědí. Po tom, co jsme zvítězili nad Českou republikou, měl generální manažer inlinové reprezentace několik hovorů od nejvyšších představitelů hokejového svazu. Gratuloval nám, protože to bylo poprvé, kdy se nám v hokeji nebo v inline hokeji podařilo porazit Českou republiku nebo někoho z té top šestky. Inline začíná mít dobrou půdu pod nohama, a toho je potřeba využít.

A jakou cítíte zpětnou vazbu od fanoušků? Mají zájem o inline hokej?
Mimo to, že se chceme dostat do A skupiny, máme ještě jeden cíl. Chtěli bychom uspořádat v Budapešti mistrovství světa, o čemž jsme už mluvili na konzilu IIHF. Jednou už se tam konalo, v roce 2006. Díky legendě Balázsi Ladányimu se inline dostal do televize. Lidi o to pak mají zájem, protože jeho každý zná, je to pro ně formát Jaromíra Jágra v České republice. Když taková osobnost řekne ano, inline je dobrý sport, baví mě, líbí se mi, mohl by pomoct našim dětem a hráčům… Tak to samozřejmě může otevřít daleko víc dveří, než když to budou dělat v uvozovkách bezejmenní.

 


(C) 2014 eSports.cz, s.r.o. & Designed by REMOEX CZ a.s.