Bez rozhodčích to nejde. Proč je důležitý duch zápasu a kde pískají už od 12 let?

„Klid, klid, klid a pak se během vteřiny rozhodne,“ vystihuje český sudí Radim Prchal, jeden z členů multinárodní enklávy rozhodčích na pardubickém šampionátu. „Musíme udržet koncentraci po celý zápas. To je asi nejdůležitější, abychom nepropásli nějaký ošemetný moment, třeba seknutí nebo strčení. Pak se může celý zápas zvrhnout a stane se z toho holomajzna,“ uvažuje.

Jako většina kolegů i Prchal má za sebou bohatou kariéru rozhodčího v ledním hokeji. „S tím jsem už skončil, bylo to časově příliš náročné,“ lituje. Přesto mu běžnější varianta hry s hokejkou zůstala v srdci. „Lední hokej je asi lepší, takový přirozenější,“ vysvětlil. I k inline hokeji má ale velmi pozitivní vztah. „Hraje se v létě, je to relax oproti zimě. Prostě taková pohoda,“ zasnil se.

Evan Christiansen: Pískání se mí líbilo od malička

Jedním ze zástupců zámořské školy je kanadský sudí Evan Christiansen. A v porovnání s kolegy je tak trochu raritou. Kariéru sudího nastartoval už ve 12 letech. „Když jsem vyrůstal, sledoval jsem rozhodčí u nás. Vždycky se mi líbilo, jak kontrolují hru,“ vysvětlil, proč ho zlákala píšťalka.

Jako jeden z mála také upřednostňuje kolečka před ledem. „Libí se mi ten styl, hra více plyne. Díky zkušeným hráčům jsou také často k vidění hezké kousky. Navíc i lidé kolem jsou hrozně fajn,“ pravil s nadšením Christiansen. A největší rozdíl? „Jednoznačně ve hře tělem, jiné jsou i ofsajdy. Celkově jde o dva odlišné sporty,“ tvrdí.

Zatímco většina hokejistů před zápasem dodržuje někdy až bláznivé rituály, rozhodčí si na to tolik nepotrpí. „Nic určitého nemám. Snažíme se na zápas dostat hodinu předem, abychom se zahřáli a zkoncentrovali,“ popsal přípravu před úvodním vhazováním. „Když už si člověk zvykne, je to pak rutina,“ podotkl.

Hráči by měli být šťastní a zdraví, zdůrazňuje Jukka Virta

Nejdřív led, potom zábava. Fin Jukka Virta patří mezi rozhodčí, kteří se během sezony věnují výhradně lednímu hokeji. Až poté si pro svou osobní radost odskočí mezi inline hokejisty. „Ve Finsku pískám jen lední hokej, je to moje práce,“ říká člen elitní skupiny sudích, kteří pískají SM-liigu.

Pro nejvyšší finskou soutěž a hokej vůbec má velkou slabost. „Liga je dlouhodobá soutěž, navíc pískám ve své rodné zemi, takže rozhodně upřednostňuji hokej. Máme tři týmy na nejvyšší úrovni, finská liga patří mezi nejlepší na světě,“ chlubil se rodák z Tampere, kde se bude konat mistrovství světa v inline hokeji za rok.

K soudcování přistupuje Virta s chvályhodnou filozofií. „Musíte pochopit duch zápasu a podle toho pískat, to je nejdůležitější! Hráči by měli být šťastní a hlavně zdraví. Dělá se to přece pro radost,“ míní s tím, že veselé dny zažívají i rozhodčí. „ Teď jsem třeba pískal s kolegou z Austrálie, jsou tady kluci z celého světa. I pro nás je to zábavné a vzrušující setkání,“ dodal.

Jak je to s postavením mimo hru?

„Proč nepíská? Vždyť to byl jasný ofsajd!“ Podobné hlášky se z úst svátečních návštěvníků inline hokeje ozývají často. Rozdílů oproti lednímu hokeji je mnoho, ovšem posuzování ofsajdů patří mezi nejdiskutovanější.

Jak to tedy je? „Téměř jako ofsajd na modré čáře v ledním hokeji. Hráč, který dostává kotouč z obranné poloviny, nesmí v tu chvíli stát na té útočné. Pokaždé musí puk jakoby dojíždět. Rozdíl je v tom, že hráč může s pukem vjet i vyjet nezávisle na spoluhráčích. Je to kvůli náročnosti bruslení, přece jen člověk na kolečkových bruslích není tak flexibilní,“ vysvětlil Radim Prchal, jeden ze dvou český rozhodčích na turnaji.